V ČR nejvíce makléřů na obyvatele ze zemí EU. Tak tuto nesmyslnou informaci kdysi někdo publikoval na internetu, a ta se postupně tak rozšířila, až tomu lidé začali věřit. Je to jako byste sčítali hrušky s jabkama a borůvkama.

Navíc se tento nesmysl poslední dobou často propíral v médiích a mezi politiky v souvislosti s realitním zákonem, rád bych se k tomu vyjádřil.

1. V České republice opravdu není nejvíce realitních makléřů na obyvatele.
2. Je velmi těžké provést statistické srovnání v rámci celé EU.

Existuje v ČR vůbec statistika realitních makléřů?

V tom je ten největší problém. Přesná statistika neexistuje nebo alespoň ne taková, která by poskytla hodnověrné údaje.

Databáze živnostenských oprávnění

Při zjišťování počtu realitních makléřů můžeme vycházet z živnostenských oprávnění. Jenže to je problém. Realitní činnost je živností volnou a tuto živnost má velké množství živnostníků, kteří se vůbec realitní živnosti nevěnují. Buď jsou to bývalí makléři, kteří z branže odešli, ale nikdo jim nepřikazuje, aby si ze svého seznamu živností realitní činnost vymazali nebo ji mají živnostníci, kteří ji nikdy nevykonávali. Proto je databáze živnostenských oprávnění statisticky nepoužitelná.

Počet makléřů inzerujících na realitních serverech

Můžete sečíst všechny makléře, kteří se prezentují na realitních serverech. Např. na serveru Sreality.cz je u realitních kanceláří evidováno cca 13 tisíc makléřů. Jenže ani tato statistika není použitelná. Mnoho zveřejněných makléřů je “mrtvých”, tzn. nemají žádné nemovitosti. Poznáte to tak, že tito “makléři” nemají žádné nemovitosti v nabídce, ale i tak, že telefon na makléře směřuje na call centrum kanceláře. Dopátrat se tímto způsobem skutečného počtu fungujících makléřů je vskutku detektivní práce s velmi nejistým výsledkem. Navíc mnoho makléřů se realitám nevěnuje naplno, ale jenom jako přivýdělek při zaměstnání. Otázkou je, jestli má vůbec smysl, aby ten, kdo má realitní živnost, jako bokovku a prodá jeden byt ročně, byl vůbec evidován jako realitní makléř.

Tímto jsem chtěl ukázat, že je velmi těžké zjistit skutečný počet realitních makléřů v ČR. A jak je to v EU?

Je možné vůbec srovnávat počet makléřů v různých zemí EU?

A když je těžké spočítat makléře v ČR, tak jak je spočítat v rámci celé EU? V každé zemi fungují jiné definice a zákony, a proto není za současné situace v Evropě vůbec možné porovnat počet makléřů. A pokusím se vám to vysvětlit, alespoň na příkladu dvou sousedních zemí, které prošly jiným historickým vývojem, Rakouska a Slovenska.

Jaká je situace v Rakousku

Rakousko má výhodu, že jeho tržní ekonomika nebyla přerušená komunistickým experimentem. Existuje tam dokonce realitní zákon, po kterém voláme. Rakouský realitní zákon říká, že každý realitní makléř musí mít státní licenci. Naprosto běžnou praxí je, že v realitní kanceláři je jeden manažer a pár zkušených makléřů s licencí a celá řada asistentů. Takže např. realitní kancelář o 15 lidech má pouze 3 licencované makléře a 10 asistentů realitních makléřů, kteří dělají realitní obchody, ale vykazují je jménem licencovaných makléřů. To je v Rakousku běžná praxe.

V Česku by taková realitní kancelář všechny makléře označila za realitní makléře. Výsledek je, že Rakousko ve statistikách vykáže 3 realitní makléře a Česko jich vykáže 15. A neinformovaný člověk si řekne, Česko má 5x více realitních makléřů. Kdysi jsme to diskutovali s bývalým ředitelem rakouské REMAX Akademie Christianem Hrdliczkou. Říkal, že RE/MAX Rakousko má sice podmínku, aby každý v REMAXu, kdo prodává nemovitosti, licenci měl, ale toto většina kanceláří nedodržuje. Zákon je však natolik benevolentní, že to toleruje a není příliš velký tlak na změnu.

Jaká je situace na Slovensku

Realitní zákon je na Slovenku už několik let a je velmi přísný. Lidé by si tedy mohli říct, že na Slovensku panuje vysoká kvalita realitních služeb. Opak je však pravdou. Na Slovensku je úroveň realitních služeb horší než v Česku. Jak je to možné? Problém slovenského realitního zákona je jednak v jeho přísnosti a bezzubosti zároveň.

Podmínky kladené na makléře způsobují, že mnoho makléřů se přestalo nazývat realitními makléři a na vizitce mají “poradce, konzultant, investiční poradce” atd. Jinými slovy přešli do ilegality. Nemovitosti se inzerují s kontaktními údaji call centra nebo na licencované makléře. V tomto ohledu tam panuje velmi podobná situace jako v Rakousku, akorát s tím rozdílem, že v Rakousku se díky kontinuitě vývoje kvalita realitních makléřů stabilizovala, kdežto na Slovensku v tomto ohledu stále panuje tak trochu džungle. Statisticky je tam méně licencovaných makléřů, ale množství obchodníků s nemovitostmi je podobné s ČR.

Jaká je situace za Atlantikem?

Zcela jiná situace je v USA a Kanadě, kde jsou za ta léta realitní zákony mnohem lépe propracované než v Evropě a domnívám se, že bychom se měli některými pravidly inspirovat právě tam. Každý makléř musí složit poměrně přísnou státní zkoušku a po dvou či třech letech musí opět prokázat, že má stále odpovídající znalosti. Např. formou sbírání kreditů z absolvovaných školení, tréninků, workshopů atd.

Rovněž je přesně definováno, jaké úkony musí a nesmí dělat licencovaný makléř a jaké úkony asistent makléře. Realitní zákony a realitní asociace mají silnou pozici při kontrolování a vynucování pravidel. Makléř, který pravidla porušuje, přijde o licenci a přístup do MLS systému, což se rovná makléřské smrti. Díky licencování a přesným definicím pracovních činností přesně víme, kolik je makléřů na obyvatele v USA a Kanadě (např. v Torontu je 1 makléř na 90 obyvatel), kdežto v Praze se velmi mlhavě domníváme, že jeden makléř připadá na cca 400-600 obyvatel.

Klesne nebo vzroste počet makléřů

Regulace v podobě realitního zákona pravděpodobně způsobí, že v realitní branži počet makléřů nejdříve poklesne. Vytvoří se nový rovnovážný stav. Nicméně, tak jak se rozvíjí naše města a poroste ochota lidí se stěhovat, poroste i zájem o služby realitních makléřů a jejich počet poroste.

Na jednu stranu je tu spoustu lidí, kteří si sice myslí o makléřích, že jsou zbyteční a nepřináší žádnou přidanou hodnotu, na druhou stranu, přes realitní makléře prodává také hodně lidí a mnozí jsou spokojeni.

Ti, co nemají dobrou zkušenost s realitními makléři nebo jejich prací principiálně opovrhují, jejich služby budou odmítat. Ti, co však s nimi mají výborné zkušenosti, budou s realitními makléři spolupracovat. Dobrý makléř dokáže vyřešit i složité problémy, ušetřit klientům i statisíce, ví jak prodat nemovitost za více peněz a přitom bez starostí.

Dokazuje to i fakt, že dobří makléři mají práce stále dost a hodně klientů k nim přichází na doporučení, což už samo o sobě je důkazem, že odvádí dobrou práci.

Poptávka po práci kvalitních, zodpovědných a morálně ukotvených makléřů poroste a budou tak vytlačovat ty nekvalitní, kterým jde jen o vlastní provize, a tato transformace bude trvat tak dlouho, až se realitní branže stane respektovaným odvětvím.

Realitní zákon k tomu pomůže jen zčásti. Hlavní zodpovědnost je na každém z nás. Pracujme neustále na sobě, dívejme se na realitní starosti našich klientů jejich očima a snažme se pro ně udělat nejlepší realitní rozhodnutí jejich života. Jenom za takové situace nebudeme mít nouzi o zakázky a realitní branže se stane respektovaným odvětvím s minimem samoprodejců.

Před námi je ještě dlouhá cesta v kultivaci realitního trhu. Nevěřím, že zákon bude ihned dokonalý, protože ho připravují politici, kteří realitnímu odvětví nerozumí, je to vidět z jejich prohlášení (a zdaleka to není jen tím, že přebírají neověřená tvrzení o počtu makléřů), ale také i proto, že naslouchají lobujícím manažerům realitních kanceláří, kteří jsou často sami nositeli špatných návyků. Je to však dobrý začátek a věřím, že je možné dosáhnout, aby se realitní makléři v ČR do 15-20 let těšili tak dobré reputaci, jako je to v dalších vyspělých zemích.